Dneska jsem zjistil, že můj nejlepší kamarád, František, není dokonalý. Vždycky jsem ho měl za takového úplně nejsvětějšího člověka, co všechno umí, všechno zná, nikdy nezašlápl broučka a nemá žádný zlozvyk. A dneska jsem zjistil, že má zlozvyk. A celý den si z něj kvůli tomu utahuju, protože se na mě vždycky strašně vtipně naštvaně šklebí.
Na doporučení doktorky Filipy a Zlomeného meče jsem se vrhnul na nový koníček - hudbu. Protože doma žádný hudební nástroj nemáme, zeptal jsem se Františka, jestli bych si od něj mohl nějaký půjčit, protože oni jich naopak doma mají hodně. Housle mi přišly moc složité a buben moc jednoduchý, tak jsem se rozhodl pro flétnu. Samozřejmě ne tu krásnou příčnou, na kterou hraje František nejraději, ale obyčejnou zobcovou Yamahu.
Mám dneska naprosto vysmátou náladu.
Minulý čtvrtek jsme poprvé potkali naše spolubydlící na koleji! Nejsou to myši, ani mantichory nebo něco podobného, ale opravdu lidi.
Až dneska jsem si uvědomil, jak moc jsem se veganstvím zařadil mezi všechny možné podivíny. Byli jsme se spolubydlícími nedávno v menze (prostě super jméno pro kantýnu nebo školní jídlelnu) a překvapivě tam nebylo nic veganského, to jsme ale věděli a jak dva exoti jsme vytáhli svoje krabičky s obědem. Jako by nestačila moje hmotnost, prostě Fluffy si musí najít další důvod pro to, aby na něj lidi zírali.
Napadlo mě, že bych se mohl o některé věci, které nejsou úplně zřejmé, takže se mě můžete zeptat na co chcete, já vám zase odpovím na co budu chtít. :-) Ptal jsem se Františka, jestli může zodpovědět nějaké otázky o veganství a tak, a souhlasil.
Už jsme se skoro úplně zabydleli na koleji. Zdědili jsme po předchozích majitelích starý koberec a zrcadla z Ikey, takže se můžu hned poránu vyděsit a jít pěšky schody dolů. Z hecu jsme se ubytovali docela vysoko, abych měl trénink, když půjdu zpátky na pokoj. František neponechává nic náhodě, protože prý tu často nefungují výtahy a když fungují, tak se na ně čeká strašně dlouho.
Upozornění, že tohle je trochu víc osobní, než jsem na začátku psaní chtěl, takže jsem fakt rád za anonymitu. Moje dětská doktorka je docela rozumná žena. Je zvyklá říkat věci tak jak jsou, takže mi na každé prohlídce od té doby, co jsem u ní zaregistrovaný, říkala, že bych vážně měl něco dělat a zhubnout. Že mě čekají problémy s klouby, srdeční choroby a nevím, co ještě.
I když ještě není škola (nejdelší prázdniny!!!), nastěhovali jsme se s Františkem na kolej, abychom trochu okoukli terén. A už máme na koleji morče, koupili jsme si včera s Františkem takového malého bobka. Zůstává nám totiž pořád spousta zbytků ze zeleniny a ovoce, tak mě napadlo, že bychom si mohli pořídit křečka, ale ve zverimexu nám poradili, že jestli chceme zvířátko, co po nás bude likvidovat zeleninu a ovoce, máme si pořídit morče.
Měl bych spát, ale nechce se mi. Cvičil jsem a srdce mi buší, že mi až šumí v uších, tak potřebuju počkat, až se uklidní. Říkám si, co bych rád v životě stihnul, jestli teda neumřu moc brzo. Jak jsem se ve škole strašně nudil, protože jsem se těšil, až se vrátím domů a zapaříme nějakou hru, nebo prostě mě to jen nebavilo. Přitom jsem mohl stihnout tolik věcí.
Ahoj všem! Chtěl bych se omluvit všem, které můj blog blokuje, původně jsem chtěl zablokovat jenom jednu IP adresu, která vypadala, že je z Brazílie, ale asi jsem zablokoval asi i několik z vás, protože mi do mailu chodí upozornění, že jste se mi snažili něco napsat, ale na blogu to není.
Když jsem byl malý, tak jsem neměl moc kamarádů, ostatní se se mnou sice občas bavili, ale pak to pomalu ustávalo, jak jsem začal být tlustější a tlustější, tak se spolužáci snad předháněli v tom, kdo mi dá lepší přezdívku. Učitelé jim sice říkali něco jako že za to nemůžu (mohl jsem), že to určitě sám vím a trápí mě to (netrápilo) a že povaha člověka nesouvisí s jeho vzhledem (myslím, že některé rysy se do vzhledu musí podepsat).
Sežral jsem Twixku. První za několik měsíců. Byla strašně dobrá. Nechtěl jsem. Ale dcera máminého přítele ji nechala ležet v obýváku úplně nehlídanou a možná ji bude hledat.
Ahoj bloggerský světe!