Fluffy a František na koleji

Už jsme se skoro úplně zabydleli na koleji. Zdědili jsme po předchozích majitelích starý koberec a zrcadla z Ikey, takže se můžu hned poránu vyděsit a jít pěšky schody dolů. Z hecu jsme se ubytovali docela vysoko, abych měl trénink, když půjdu zpátky na pokoj. František neponechává nic náhodě, protože prý tu často nefungují výtahy a když fungují, tak se na ně čeká strašně dlouho.

Je tady spousta lidí, kteří vypadají inteligentně. A taky se mi zdá, že pro tlusťochy tu existuje nějaká imunita, protože na mě čumí mnohem míň lidí, než na gymplu. Tak aspoň tohle mi dodá trochu klidu předtím, než na přednášce zasednu dvě místa najednou.

Venku je docela hluk, ale já i František jsme zvyklí zaspat všechno, takže si můžeme větrat i přes noc. Máme kolejní buňku dohromady s nějakými holkami, ale ty jsme ještě neviděli, jenom šampony a věci na obličej na poličce u umyvadla a jeden růžový hřeben se spoustou vlasů. Takže tady jsou buď holky, anebo metalisti co jsou ujetí na růžovou barvu a svou pleť.

Zkoušeli jsme i běhat podél řeky, pro jistotu v noci, ale trpěl jsem a kdybych to udýchal, tak bych i nadával. Asi se budu muset dostat s váhou ještě níž, protože mě pak strašně bolela kolena. Váhu jsem ubytoval pod stolem, tak si budu muset dát akorát pozor, abych do ní vzteky nekopal, až se budu učit. Jen taková malá aktualizace. A Bobík asi zůstane Bobík, protože nás nic lepšího nenapadlo.