Sežral jsem Twixku

Sežral jsem Twixku. První za několik měsíců. Byla strašně dobrá. Nechtěl jsem. Ale dcera máminého přítele ji nechala ležet v obýváku úplně nehlídanou a možná ji bude hledat.

Asi už vím, jak je feťákům, když se po měsících dostanou zase k dávce. Přiznal jsem se Františkovi. Praštil mě do ramene a udělal zlý a smutný obličej zároveň, že jako nejsou narozeniny, ani Vánoce, ale protože zase tak silný není, bolel mě jen ten jeho obličej. Ptal jsem se ho, jestli si ho můžu udobřit, když mu koupím jeho oblíbenou čokoládu, ale pořád se mračil. Tak jsem se mu zmínil o tom, že mám blogísek (ne že bych mu dal adresu, ještě to tak) a že si zdejší ženy myslí, že je ranař, což ho rozesmálo a říkal, že doufá, že jsem si tu Twixku užil a že vás mám pozdravovat.