Zdravím všechny bloggery

Ahoj bloggerský světe!

Rozhodl jsem se založit si blog, protože potřebuju trochu popostrčit a blog mi bude dobrou motivací. Snad. Doufám, že si tady najdu kamarády, kteří mi v mém snažení pomůžou, všiml jsem si, že je tady pár lidí, kteří by mě mohli podpořit i v mojí dietě a dát mi nějaké svoje tipy. Takže hezky od začátku. Zde si říkám Fluffy, což je přezdívka, kterou mi kdysi někdo dal podle mexického stand up baviče. Nedostal jsem ji náhodou, dostal jsem ji kvůli své hmotnosti, ale nutno dodat, že je to jedna z nejmilejších, pro většinu lidí, kteří mě nemají rádi jsem přinejmenším špekoun, špek nebo sádloš, případně ještě mnohem hůř.

Vyrůstal jsem jako typické tlusté dítě, rozmazlovali mě úplně všichni, rodiče se rozvedli, když jsem byl malý, tak jsem si jídlem vynahrazoval to, co jsem neměl, a taky si mě tím snažili všichni kupovat. A já jsem se nechal. A taky jsem si jídlem kompenzoval to, že mě nikdo nechce, kdo by taky špeka chtěl, že. Ani jsem to jídlo nějak neprožíval, že by mi chutnalo, nebo tak, prostě jsem jen cpal do huby to, co mi přišlo pod ruku a ani jsem moc nevnímal, co to je. Na svoje devatenácté narozeniny jsem se zhrozil, protože... A teď to přijde, prosím neodsuzujte mě moc nahlas... Protože při svojí docela přijatelné výšce 176 cm jsem vážil naprosto nepřijatelných 173 kilo.

Doktorka mi dala docela najevo, že jestli s tím nebudu něco dělat, umřu před třicítkou, nebo skončím aspoň nepohyblivý. Ten den si pamatuju pak jen matně, protože jsem se strašně ožral, vypil jsem snad litr hnusné vodky s džusem. Pak jsem se z jistých důvodů ocitnul prý před domem nejlepšího kámoše, vlastně asi skoro jedinýho, s kterým se sice oddáváme radostem nerdů jako je paření her, ale on není zdaleka tak hmotný. Strašně mi vynadal a když jsem mu řekl, co se stalo, tak mi vynadal ještě víc a řekl, že jestli nezačnu něco dělat, tak najme stěhováky a zamkne mě u sebe ve sklepě. On teda říkal, ať něco dělám, ale teď už mu asi došla trpělivost, protože i když si to pamatuju jen matně, takhle jsemho ještě nikdy neviděl a vrylo se mi to do paměti. Prostě ve zkratce řekl, že jsem bezohledné hovado, že se nestarám o sebe, o svět, ani o nikoho kolem sebe a že ho strašně se*u. A pak to s tím zamykáním ve sklepě.

Budu mu říkat třeba František. Tak František je celý život vegan, to znamená, že nejí maso, mléko, mléčné výrobky ani vejce. Jeho rodiče jsou vegani, takže to měl dobré. Nikdo ho nebral do mekáče proto, že ho tam vzala konkurenční babička. Když mi tak obsáhle vynadal, tak mi to bylo hrozně líto, že vlastně kašlu na všechno včetně sebe, tak jsem se rozhodl, že i když třeba umřu za deset let, zkusím udělat něco pro to, aby aspoň zvířata, co si nepos*ali život sama, netrpěla kvůli mým nezřízeným chutím. No, a František mi pomáhá. Za pět měsíců, co jím přesně to, co on, plus nějaké zdravé věci, abych se nezbláznil z toho bažení po žrádle, jsem zhubnul třnáct kilo, jsem teda na rovných 160. Což je pořád humus, ale o něco menší, než předtím. Půjdeme na stejnou VŠ, už máme pokoj na koleji, tak doufám, že ho nebudu chtít někdy v noci zardousit.

Jo, a samozřejmě taky cvičím, bez toho by to asi fakt nešlo.

Ve zkratce: Tohle bude blog o mně, hubnutí, veganství a mých myšlenkách. A možná později i o životě na VŠ.

A co vy, snažíte se taky zhubnout? Jak vám to jde a co vám pomáhá? Jak řešíte tu strašnou touhu něco žvýkat?