O přátelství

Když jsem byl malý, tak jsem neměl moc kamarádů, ostatní se se mnou sice občas bavili, ale pak to pomalu ustávalo, jak jsem začal být tlustější a tlustější, tak se spolužáci snad předháněli v tom, kdo mi dá lepší přezdívku. Učitelé jim sice říkali něco jako že za to nemůžu (mohl jsem), že to určitě sám vím a trápí mě to (netrápilo) a že povaha člověka nesouvisí s jeho vzhledem (myslím, že některé rysy se do vzhledu musí podepsat).

S Františkem jsme se začali bavit někdy ve čtvrté třídě, když jsme si museli vybrat parťáka na referát z přírodovědy. My jsme si vybrali dinosaury, což bylo hrozně cool a nějak jsme se přes dinosaury dostali až k tomu, že jsme spolu pařili hry, koukali na filmy nebo se dokonce občas i učili. František nikdy neměl nějaké extra herní vybavení, takže chodil často k nám a způsoboval mámě srdeční příhody pokaždé, když jí říkal, co všechno nejí. Máma mu nevěřila, že přežije, protože byl vždycky na svou výšku spíš štíhlejší (ale žádná kostra). Asi musíme vypadat komicky, když spolu třeba cvičíme.

Ale zpátky k tématu. Vůbec nevím, proč se se mnou baví a nikdy jsem se ho na to nezeptal. Kvůli hrám a filmům to asi fakt není, protože se mě často snažil vytáhnout ven, ať jdeme někam blbnout. Když o tom tak přemýšlím, tak se se mnou musel hrozně často nudit, ale pořád byl někde kolem. Moje povaha mi taky nepřijde nějak zázračná. Nejsem nějak super kreativní, vtipy vykládám zásadně jenom cizí, asi nejsem úplně dutý, ale když se to sečte kolem a kolem, není to nějaká superschopnost, spíš poslední záchrana, o přírodu jsem se taky začal starat až teprve nedávno... Takže prostě žádná výhra v loterii.

Proč já se s ním kamarádím, asi vím, je chytrý, dobře se s ním povídá, je vtipný, má přehled o tom, co se děje, stará se o přírodu, hraje na flétnu a rozumí tomu a ještě tak tisíc dalších důvodů. Taky se bojím toho, že na vysoké je spousta lidí, co kvůli nim nebude muset vstávat o hodinu a půl dřív a vůbec budou super.

Proto jsem si dal novosemestrální předsevzetí, že to všechno budu muset urychlit a do konce kalendářního roku se dostanu pod 140 kilo, ať se děje, co chce. Nebudu kupovat nové věci s výjimkou těch, které doopravdy potřebuju (doufám, že velikost budu měnit rychleji, než to stihne vyjít z módy!) a dárků. Ušetřené peníze (kapesné a tak), si budu šetřit a rád bych za ně koupil Františkovi zájezd na Island, protože by tam rád jel.

Taky bych se chtěl zeptat vás, čtenářů, proč se s někým kamarádíte? Děje se to samo, nebo z nějakého důvodu?