Jak jsme potkali spolubydlící

Minulý čtvrtek jsme poprvé potkali naše spolubydlící na koleji! Nejsou to myši, ani mantichory nebo něco podobného, ale opravdu lidi.

Když jsme vařili večeři, tak vylezly a přišly se seznámit. Zachovaly dokonce i poker face, když mě viděly, takže dobré. Jedna je vyšší černovlasá, druhá menší zrzavá, budu jim říkat Fronéma (to zní jako jméno pro vysokou holku) a Fany. Fronéma studuje práva a Fany ekonomku, pokecali jsme o všem možném, popravili jsme Františkovi jednu flašku a rozdělili jsme si území v lednici, protože František nechce mít tofu a salát vedle šunky.

Holky se hned musely kouknout, jak František hraje na flétnu, takže to bylo i s koncertem, což bylo fajn. František fakt hezky hraje, takovou tu školní zobcovou flétnu jsem si od něj dokonce půjčil, abych měl o čem napsat článek. Nejdřív ale musím sesynchronizovat prsty a dech.

Takže žiju a ještě jsem neumřel. Vedle nás nebydlí mantichory, což je škoda, protože jsem vždycky nějakou příšeru ze Zaklínače chtěl potkat, ale taky dobré. Hlavně aby nám nesnědly tofu.