Páteční čajový večer

Je svatého Martina, zima a hnusně a mě bolí hlava. Mám pokoj pro sebe, takže si můžu vybírat, kam si položím nohu. Můj zmrzačený kotník už ale zvládá lehké procházky s berlemi. Konečně! Už jsem totiž skoro začínal štěkat, jak jsem byl zavřený na koleji.

Několik posledních nocí mi nedala spát ta divná věc s Fronémou, totiž že mi dala pusu a vytáhla ze mě všechna moje temná tajemství. Nejlepší možnost by samozřejmě byla, kdyby ji na mě poštval František, koupil kytici mrkve a po zjištění, že jako jo, mě vytáhl na romantické pajdání podél řeky. Ale protože se nic nedělo, rozhodl jsem se udělat rozumnou věc a Fronémy se zeptat, co to jako mělo znamenat.

Prý jestli zvládnu dojít asi sto metrů na autobus. To jsem odsouhlasil, načež mě Fronéma vytáhla do čajovny. Vypadalo to ale teda, že mě tam zve jenom proto, aby mě mohla podpírat!

Měla to evidentně promyšlené. Zarezervovala takový kout, kde určitě tak polovina hostů páchá něco jiného, než popíjení. Jakmile jsme dostali čaj, nevydržel jsem a zeptal jsem se, jestli jí na mě poslal František. Prý ne. Prý to myslela vážně. Ale jestli mi to udělá radost, že se vrhne i na něj, že už je to stejně jedno. Vypadala docela smutně a mně jí bylo líto. Nevím proč, ale prostě jsem ji v tu chvíli objal. Nejsem z moc objímací rodiny, máma objímá jídlem a otec je prostě otec. Ale tohle bylo moc fajn, hrozně uklidňující.

Nevadilo jí to. Ale musel jsem jí pak poprosit, aby se na Františka nevrhala. Co kdyby náhodou, že. Ubezpečila mě ale, že je sice fajn, ale nic pro ni. Že je fajn kamarád a byla na něj milá, protože je to můj nejlepší kamarád a nechtěla si to u něj rozházet. Tomu jsme se pak dokonce zasmáli.

Zkonstatovala pak že jestli jsem Františka nikdy neviděl s holkou a nikdy mi o žádné nevyprávěl, tak to z něj mám vytáhnout sám. To jsem zavrhnul, tak jsme potom jen tak povídali.

Zjistil jsem, že jak já mám šíleného otce, ona má zase šílenou matku. Takže jsme si svorně zanadávali na svoje rodičovstvo. Přijde mi, že normální rodiče nemá skoro nikdo. A vlastně to bylo moje moc příjemné první rande. Ještě k tomu s holkou. Když jsme pak byli úplně zčajovaní a zdýmkovaní, znova mi dala pusu. Ani jsem ji nezastavoval, chtěl jsem, aby se něco stalo, ale pořád mi do hlavy lezl František a čím víc jsme se líbali, tím víc tam byl.

Prý to musela zkusit a ať se nezlobím. Jenže já ho mám v hlavě tolik, že přes něj nikoho jiného ani vnímat nedokážu, tak ani nevím, jestli bych byl schopný něčeho s holkou. A nechci Fronému zneužívat k testování, protože bych jí akorát ubližoval. Ona sama řekla, že chápe, že nechce být pokusný králík.

Tak jsme akorát po zavíračce zaplatili a vydali se zpátky na kolej. Zase mě podpírala a byla moc milá. A pak jsme šli spát. Každý do své postele. A tak skončilo mé první rande.