Jsme podvratní živlové

František, abyste věděli, vůbec není slušný kluk.

Vlastně dokáže docela překvapit. Už někdy před čtyřmi roky jsem zjistil, že si občas zapálí. I teď, ale spíš jen někdy a jen nějaké strašně drahé doutníky a má z toho naprostý rituál. On má vlastně rituály hrozně rád, ale to by bylo na zaheslovaný článek psaný svahilsky, protože to bych mu nemohl udělat.

A jak není slušný, tak je občas docela provokatér. Včera jsme byli zase doma, teda u něj doma a šli jsme se proběhnout do lesa. Blbli jsme a závodili, doběhli jsme k altánu a protože tam nikdo nebyl, kdybychom byli holky, tak jedny trenky nezůstaly suché, ale teď nevím jak to napsat, aby to nebylo blbé. A nějak jsme se zabrali do toho oblizování, že ta babička se psem, co se vynořila odněkud ze křoví nebo z okolního lesa (František říká, že to byla beztak šmíračka a sledovala nás celou dobu), nás dost překvapila. Když zjistila, že to individuum s vlasy na ramena je ve skutečnosti kluk (a můj! proč vlastně někdo dělá altány, do kterých jde zvenku vidět?), zavrčela něco o úchylácích a že tudy chodí děti. A jak jsme byli celí rozjaření, začali jsme se tam chlámat, že babka i se svým yorkšírem jen naštvaně odsekla, že si to máme nechat na doma.

No tak jsme si to teda na doma nechali. Když nás ta paní tak hezky prosila. Akorát teda doufám, že nikdo u Františka v pokoji neobjeví naši tajnou skrýš, protože to se tam nebudu moct asi ani ukázat.

A ke snídani jsem sežral kus koláče a ani chvíli jsem se za to ne-nenáviděl. Jsem prostě hustej. :-)