Jak jsem se odvážil

Ze svého seznamu si po víkendu můžu odškrtnout další věc. Z kategorie ty-blbosti-kterých-se-bojím-tak-že-se-z-toho-nemůžu-nasnídat-bez-nutkání-zvracet.

Setkání s mým nejdražším jsem odkládal hodně dlouho, protože jsem byl sám ze sebe tak znechucený, že jsem ho nechtěl tou energií kontaminovat. Asi bych i pochopil, kdyby se na mě vykašlal, protože vyjít se mnou ve chvilkách depky musí být super pochoutka, ale protože má František hipísácké geny, po mírné nevoli to nějak vzal. Ale jsem rád, že jsem to zvládl sám. I teďka když se pokládám za příčetného a stabilizovaného jedince, bych nechtěl, aby mě tehdy viděl, v tom stavu v jakém jsem byl.

A v pátek jsem konečně vylezl ze své jeskyně osamění, už mi to stačilo. Tak jsem po sobě uklidil, zamkl, odjell, předal klíče a vyrazil s kaktusem jakožto obětí na usmířenou vstříc dalšímu osudu. František totiž sbírá kaktusy. Některé mu i kvetou. Jeho talent udržet je naživu celkem obdivuju. Setkali jsme se u něj doma, jako bych ani neměl tuhle blbou epizodu, usmál se na mě, i když po mně dost možná chtěl něco hodit...

Chtěl jsem se mu omluvit za to, jak jsem ho odstřihl, ale on to odbyl s tím, že mu není patnáct, aby potřeboval každou mojí minutu. Že je rád, jak vypadám spokojeně. Jeli jsme se pak projet k soutoku a na naše místo. Tam jsme chodili na gymplu popíjet a teď to tam vypadalo úplně stejně. Ne že bych tady chtěl hýřit detaily, ale rovnou jsme využili toho, že tam nikdo nebyl. A jaksi jsme byli rozehřátí ze závodu na kolech. František byl celkem překvapený z mého nového vylepšení. Ony jaksi některé věci jsou o hooodně zábavnější, když se nemusím starat o to, kde mi co plandá co plandat nemá. Akorát jsme potom zjistili, že je vlastně docela zima, takže jsme se museli vrátit.

Aktuálně jsem docela vysmátý. Vlastně se musím sám hodně cenzurovat, abych sem všechno nenapsal, protože by to pak mohl třeba taky někdo číst, že. Jen jsem o tom všem napsal sáhodlouhou zprávu. Že prý vždycky věděl, že na to mám a že mi věřil. To tak potěší... Asi nemám moc lidí, co bych si s sebou vzal na pustý ostrov, ale jeho, bráchu a Františka bych tam vzal bez váhání. No a takhle skvěle se teď mám, tak doufám, že mi to vydrží. :-)