Začátek semestru a taková malá drobnost

Nevynechal jsem ani jednu přednášku. Zatím, a mám z toho radost. Prostě asi biologie je moje láska. Neodolal jsem a napsal jsem si i jeden předmět, který jsem si zapsat nemusel, a ten je teda fakt zajímavý.

Dokonce jsem uběhl i dva kilometry v kuse. Bez zastavení. Jako opravdu. Vím, že to nevypadá jako kdovíjaký úspěch, ale pro mě je to teda něco. Váha mi posledních několik týdnů ukazuje konstantně 95 kilo. Motivačně jsem se balil do svojí staré mikiny a pročítal si svoje staré fňuky, když jsem začínal. Použil jsem svoje matematické skilly ze základky a zjistil jsem, že se mi podařilo zhubnout 78 kilo asi tak za dva a půl roku.

Ty jo, to je asi tak jako pořádná holka. O pár kilo víc než váží František. Jo, dobře, asi jsem si vypěstoval anorexii, s kterou se teď snažím vypořádat. Ale za tohle to stálo. Cpu do sebe pro jistotu vitamíny a snažím se jíst pravidelně a tak akorát, a myslím, že teď bych mohl s hubnutím klidně přestat. Slíbil jsem si, že když vydržím se stejnou (a uspokojivou) váhou na cca jednom místě aspoň do narozenin, nadělím si k ježíškovi plastiku té vší kůže, co se mi všude vlní a strašně se mi nelíbí. Sice je to plastika a plastika je zlo pro nevyrovnané lidi, jak jsem zjistil, ale mně se to na mně fakt nelíbí. Vždycky kvůli tomu musím zhasínat, když, no, když se zbavuju oblečení.

A taková malá drobnost (Já jsem to fakt vydržel nenapsat tři odstavce!).

To jsme takhle šli s mým nejdražším běhat v našem městě. Já nevím, jak se to stalo, ale prostě jsme šli běhat směrem na jeho oblíbené místo. A už vůbec nevím, jak se to stalo, ale na tom jednom oblíbeném místě u rybníka se normálně objevilo pár svíček. Jako fakt nevím, kde se tam vzaly, ani proč by tam dobře cvičený pes určitě vyčenichal voňavku mojí ségry.

Prostě se s Františkem budeme brát, jakmile se teda naši zákonodárci rozhodnou, že můžeme. Tak doufám, že si to do té doby nerozmyslí. Zatím spolu jen tlačíme kočárek s Fufníkem. :D