Včera jsem trochu hledal, co bych mohl provést se svou psýché a jak si taky trochu uklidit.

Včera jsem jel na víkend zase domů. Rozhodl jsem se, že by o mně mohla mamka vědět trochu víc. Celá cesta byla děsně divná.

Abych nebyl nefér a nefňukal pořád, že mě František mučí, musím přiznat, že on to se mnou taky nemá úplně lehké. Asi tak od mých narozenin vstává přibližně o hodinu a půl dřív, abychom mohli cvičit, chodí se mnou "běhat", učí mě vařit a připravujeme spolu jídla. A večer většinou taky něco děláme.

František je na mě zlý a mučí mě.

I když se může zdát, že jsem seznamku úplně vzdal, není to tak. Ne že bych se někdy chtěl s někým ze seznamky sejít. Na to jsem asi docela nemoderní.

Byl jsem o víkendu doma. To je většinou příjemná záležitost, pokud se to obejde bez návštěvy mého vyšinutého otce, který si často neodpustí poznámku o tom, že jsem špek a na nic, případně že vegani jsou zženštilí pozéři, co jsou k ničemu.

Show must go on, takže po středeční dávce jsem se rozhodl, že s tím musím pohnout. Nevím, kolik toho zvládnu, bude to překvapení i pro mě.

Je čas na další pokračování projektového plánování. Tady je k první desítce ještě další dvanáctka:

Našel jsem u několika lidí tenhle projekt a docela se mi zalíbil, je to taková hezká příležitost k sebereflexi. Tak jsem si řekl, že to taky zkusím. Nezvládnu asi vymyslet celých sto jedna cílů hned teď, ale budu to průběžně aktualizovat a nějak se tam dostanu. Konec projektu je 11. 8. 2020.

Původně jsem dneska neplánoval jít do školy, ale stačil mi jeden pohled na Františka v pyžamu a řekl jsem si, že dneska se tam prostě dostat musím, i kdybych se měl do posluchárny doplazit po čtyřech.

Snažím se proniknout do tajů seznamkování, abych věděl, o co přesně jde a co tam mám vlastně dělat.

Ještě pořád nemůžu moc dobře chodit, tedy pajdat jo, ale o cvičení si můžu nechat zdát a už mi z toho docela dobře hrabe. Můžu se učit, číst si, pařit, hledat věci na netu, ale z toho mě už bolí hlava, nebo taky můžu balit spolubydlící nebo se nechat tahat na rande. Není to moc pestrý program a ty pestré části zase nejsou úplně etické.

Je svatého Martina, zima a hnusně a mě bolí hlava. Mám pokoj pro sebe, takže si můžu vybírat, kam si položím nohu. Můj zmrzačený kotník už ale zvládá lehké procházky s berlemi. Konečně! Už jsem totiž skoro začínal štěkat, jak jsem byl zavřený na koleji.

Včera byl fakt dost divný den. Bylo hnusně a do ničeho se mi nechtělo. A navíc jsem z vedlejšího pokoje slyšel podezřelé pokašlávání, tak se mi ani nechtělo vylézat. Pak jsem ale musel vylézt, abych si udělal čaj. A protože se můj pohyb momentálně neobejde bez zvuků asi takových, jako když horda invalidních pirátů vypadne z lodi, měl jsem po utajení.

Díky mému kotníku zase řádím tady.

Kotník je stále naprd, takže pokračujeme dál v receptech. Už tady byl osvěžující zelený fresh, polévka z červené čočky a teď chci zhodnotit další ze svých experimentů.

Kotník se pořád nevyléčil. Takže když jsem tu sám, docela se nudím. Hraju občas na flétnu, píšu, hledám recepty, hádám se s lidma na internetu.. Prostě taková ta normální morálka lidí, co musí zůstat celý den v klidu. Ani pařit hry mě už moc nebaví.

Pokračuje můj kriplí speciál. Po zeleném freshi/smoothie je na řadě něco jiného, méně osvěžujícího, spíš na chladnější večery.

Jako

Protože jsem teď tak trochu kripl, nemůžu jít do školy, nemůžu cvičit ani nic jiného, rozhodl jsem se, že toho využiju k sepisování článků, které jsem chtěl. Na řadě jsou recepty věcí, které bych chtěl udělat nebo které jsem už zkoušel.

Asi karma. Včera odpoledne jsem udělal brownies, abych Fronému sesadil z jejího trůnu a vytvořil iluzi, že dělat dobré věci k jídlu umí každý nýmand.

Fronéma je vytrvalá. A má talent. A je otravná, což je synonymum pro vytrvalé lidi, které nemám rád.

Fronéma nám dneska odpoledne donesla koláč. Něco takového, plus mínus. Bylo to opravdu dobré, i když jsem doufal, že to bude nějaká strašná odpornost a ona se k nám už neodváží vstoupit.