Máme spolu dohodu, že mi nedá pokoj, dokud sám se sebou nebudu spokojený. A fakt ji dodržuje. Takže když se mi nechce jít ven a nemám zrovna něja/..., nevzdá to a nedá pokoj, dokud nesplním svou část dohody. Ale občas má nějakou divnou náladu, kdy to cvičení fakt stojí za to. Už jsem zjistil, jak to poznat dopředu a připravit se. František si toti/.... I když by jako profi vegan asi neměl. Ale ne moc často, ani bych na to nepřišel.
Ale pak třeba strašně dlouho učí a když jdeme cvičit, je to o dost hustější, než obvykle. Jednou jsem mu říkal, že jsem si chtěl odpočinout, tak se na mě tak překvapeně podíval, že jsem si měl říct. I když jsem si trochu říkal. Ne že bych se třeba na schodech rozbrečel, to ne. Ale od soboty mě už vůbec nebolí kotník a František mě prohání velmi. Počítal jsem to a opravdu se mi to nezdá. A dneska jsem to taky stálo za to. Včera taky. Tak si říkám, jestli nemám na oplátku udělat něco pro Františka a cigarety mu schovat. I když nevím, jestli bych si nenaběhl a František nebyl ještě akčnější.
No, prostě tímhle tempem budu asi atlet do týdne. Ale má to jednu výhodu, že když se zničím při cvičení, tak pak mi většinou nezbyde žádná mozková kapacita na přemýšlení o různých věcech, co se tak provádějí když se necvičí.