Jak František spí mezi papíry

Abych nebyl nefér a nefňukal pořád, že mě František mučí, musím přiznat, že on to se mnou taky nemá úplně lehké. Asi tak od mých narozenin vstává přibližně o hodinu a půl dřív, abychom mohli cvičit, chodí se mnou "běhat", učí mě vařit a připravujeme spolu jídla. A večer většinou taky něco děláme.

Máme spolu totiž posvátnou dohodu, že nepřestane prudit, dokud se sebou nebudu spokojený. Ve chvilce blbosti jsem navrhnul, aby se ta dohoda nedala zrušit jinak než na Sněžce a při východu slunce, aby se tam nedalo vyjet lanovkou a abych to prostě nemohl vzdát ve slabé chvilce. Takový jsem já chytrý, auauauau. A František to bere velmi vážně.

A to tak vážně, že to občas večer zalomí uprostřed filmu. Nebo práce. Třeba zrovna včera jsme si každý hleděli svého a najednou jsem si všiml, že vedle mě už je půlnoc a z Františka akorát občas odpadávají papíry. Byla to kouzelná podívaná. Představte si kluka vašich snů jak je zavalený hromadou papírů, ještě s brýlemi na nose a vypadá úplně nadpozemsky. Tak jsem se chvíli díval a pak jsem aspoň posbíral ty papíry, sebral mu brýle a přikryl ho.

Neodolal jsem a pohladil ho po vlasech, protože spal opravdu tvrdě. Jen se zhluboka nadechl a trochu se pousmál. A já jsem musel jít pod studenou sprchu, protože mi nějaký malý ďáblík na rameni našeptával, že malá pusa by ho taky neprobudila.

Kdybych sem dlouho nic nenapsal, tak jsem v blázinci. Anebo jsem se rozplynul a je ze mě teď takový ten pšouk z Hellboye.