Mám hrozně romantický rok. Nejdřív jsem si užíval romantické chvilky s ortézou. Pak ortézu vystřídala Fronéma. A aby toho nebylo málo, teď mám pro změnu romantiku se zánětem průdušek.

Považujte tohle za uměleckou tvorbu, nic z toho se nestalo a všechno je výplodem mé přebujelé fantazie, protože mám hlavu plnou Františka. Ale berte to jako hodně velký dárek pro vás, za to jak mě podporujete. Nechci nic vynechávat, protože bez toho by to nebylo kompletní.

Nějak na mě doléhá celá předvánoční atmosféra. Je to možná tím, že když se jen tak poflakuju městem, všude kolem jsou vánoční trhy.

Dohnala mě zvýšená hladina kortizolu. Neboli stres. Doufám, že se to moc neprojeví na mém hypokampu.

Včera jsem jel na víkend zase domů. Rozhodl jsem se, že by o mně mohla mamka vědět trochu víc. Celá cesta byla děsně divná.

Abych nebyl nefér a nefňukal pořád, že mě František mučí, musím přiznat, že on to se mnou taky nemá úplně lehké. Asi tak od mých narozenin vstává přibližně o hodinu a půl dřív, abychom mohli cvičit, chodí se mnou "běhat", učí mě vařit a připravujeme spolu jídla. A večer většinou taky něco děláme.

František je na mě zlý a mučí mě.

Byl jsem o víkendu doma. To je většinou příjemná záležitost, pokud se to obejde bez návštěvy mého vyšinutého otce, který si často neodpustí poznámku o tom, že jsem špek a na nic, případně že vegani jsou zženštilí pozéři, co jsou k ničemu.

Původně jsem dneska neplánoval jít do školy, ale stačil mi jeden pohled na Františka v pyžamu a řekl jsem si, že dneska se tam prostě dostat musím, i kdybych se měl do posluchárny doplazit po čtyřech.

Snažím se proniknout do tajů seznamkování, abych věděl, o co přesně jde a co tam mám vlastně dělat.