Stresy, stresíky a stresíčky

Dohnala mě zvýšená hladina kortizolu. Neboli stres. Doufám, že se to moc neprojeví na mém hypokampu.

Teď vypadám děsně inteligentně, co? Ten kortisol je ale fakt potvora. Nejenže je to jeden z nejsilnějších hormonů, ona ta mrcha musí být zrovna stresová. Chápu, že na lov se to hodí, ale teď by už evoluce mohla usoudit, že nejsilnější hormon by hodil někam jinam.

O víkendu musím domů. Babička slaví narozeniny. Z otcovy strany. Takže uvidím babičku, což je fajn, ale zase uvidím otce, což tak fajn zase není. Budu muset celý víkend snášet ty jeho věčné podprahové zprávy jak jsem děsně nanic, že veganství je pro slabochy a zženštilce a kdovíco ještě. Druhá alternativa je, že mu řeknu, že jsem na kluky, aby se pořádně nas*al, ale to by pak odnesl brácha, takže radši budu mlčet.

S bráchou jsme vymysleli, že nastražíme šunku do sklepa a otce s jeho zákonitou kývalkou zamkneme a bude pokoj. Ale nevím, aby neprojevili intelekt a naši past neodhalili.

Další důvod mé zvýšené hladiny kortizolu je blížící se zkouškové. Trochu se bojím. Už mi to nepřijde jako taková dávačka jako na gymplu, kde stačilo se trochu soustředit ve škole. Tak s Františkem pročítáme články a učíme se. Ale stejně. I František se bojí. Dokonce tak, že mi o tom i řekl. Zase jsme blbli na schodech a pak v kolejní posilce, to už bylo fakt drsné, tak jsem ho poprosil o pauzu. Omlouval se, že prý je trochu ve stresu. Lidi, já nechci vidět, jak bude drsný, až bude hodně ve stresu!

A poslední důvod (to bude asi spíš jen ten stresíček z nadpisu), je František. Je super ho sledovat, učit se s ním, vlastně trávit s ním jakkoliv čas, akorát pokaždé když odejde z místnosti si připadám jako kdybych byl nějaký elementál z vody, co najednou ztratí tvar. Zkoušel jsem doporučení Wien o vytloukání klínu klínem, ale nejdál jsem se dostal k tomu, že jsem telepaticky komunikoval se spolužáky a online s různými lidmi. Akorát to stejně skončí tak, že když o něčem přemýšlím, stejně se tam ten František nějak dostane. Prostě nějak se stane, že každou hezkou věc, kterou mi třeba někdo napíše, v hlavě automaticky připíšu Františkovi. Jako co to je? Je tu někdo, kdo studuje mozek? Hrozně rád bych věděl, co ta potvora šedivá dělá...

A jak se máte vy? Jak si užíváte Mikuláše?