Rande pod měsíčkem

Tak se to asi fakt stalo.

Asi se to fakt stalo. Asi se to fakt stalo? Asi se to fakt stalo!

Potom co František odjel z koleje, jsem se nedokázal na nic soustředit. Hlavně jsem se teda snažil vymyslet, jak zjistit, jestli jsem si to blbě nevyložil nebo si to třeba nevymyslel. Ale asi fakt ne. Jako chtěl jsem si to zapsat dřív, abych na nic důležitého nezapomněl, ale prostě jsem měl jiný program. If you know what I mean.

Víte co, jak je takový film, o tom géniovi, jak si myslí, že řeší nějaký tajný vládní projekt a na konci se ukáže, že vlastně má jen schizofrenii.

Jel jsem taky na víkend domů, a hlavně na rande. Měli jsme se sejít v šest, tak jsem si říkal, že  stihnu ještě sprchu a smyju ze sebe všechnu tu nervozitu.

Pak mi František napsal, že má volno dřív. Že mi může přijít naproti na nádraží. No neberte to. Tak přišel.

Poflakoval se tam u krámku a když si mě všiml, usmál se. Chvíli jsme na sebe koukali a přemýšlel jsem, jestli mu mám dát pusu, nebo ne. No ale myslím, že kolemjdoucím důchodcům to muselo být minimálně z mého výrazu jasné, takže jsme tam mohli rovnou vystřihnout nějaké číslo ze soft porna. Takoví kabrňáci jsme nebyli a vyřešili jsme to kompromisním velepříjemným objetím.

Tak jsme se vydali k našemu domu, protože se mi nechtělo tahat s sebou pořád notebook. Zjistil jsem, že když si chcete doma něco odložit a nikdo doma není, má to zajímavé následky. Takže jsme se ven za světla nedostali a nezdálo se, že by to Františkovi vadilo. Mně teda rozhodně ne. Pak jsme se při odchodu v jídelně potkali s mámou ("Jé, já jsem vůbec nevěděla, že jste tady, kluci!"), která nám na cestu hodila takovou tu oříškovou studentskou směs.

Došli jsme k řece. Ani jsem si nevšiml, jestli tam byl měsíc, nebo ne, ale určitě musel být, protože to bylo super romantické. Seděli jsme tam na soutoku a jen tak koukali do vody. Nebyl jsem nervózní a neměl potřebu kecat, bylo to takové příjemné a tiché, jak jsme tam seděli a jak se ochlazovalo, tak jsme se přibližovali, až jsme se přiblížili. Vrátili jsme se asi ve čtyři ráno.

Máma je dobrá předstíračka, že neví, co se děje. Když jsme se někdy kolem poledne dostali z pokoje, tvářila se jako by nic. Úplně jako "Jé, já jsem nevěděla, že jste tady, to zase máte nějakou novou hru na počítači, co?"

No na počítači zrovna ne. Ale pak se ptala velmi cíleně, takže jsem to nevydržel a pochlubil se. Byla ráda. No a Františkovi rodiče si pořád myslí, že spolu jen naprosto nevinně paříme.

Tak si skoro myslím, že jsem si nic blbě nevyložil a že to jako myslí vážně!