Přešlapování na místě

Nechce se mi nic psát.

Ale Mečoun se tady ptal, jestli se tady náhodou nepřestalo psát. Ne, nepřestalo, spíš jen se stagnuje. Stagnuje se a autor je trochu v koncích, protože... Proč vlastně?

Nebudu psát o zkouškovém. To jsem přežil já i František. Sice jsme teda měli asi dvě docela nehezké zkoušky, které stály hodně nervů (a Františka i asi dvě krabičky cigaret, za které jsem do něj taky patřičně zaryl), ale dali jsme to. Máme všechno před prázdninami a celé léto před sebou.

František je... Prostě František. Jsem si skoro jistý, že kdyby věděl, jak to se mnou je (mínus ta část jak bych s ním nejradši strávil zbytek života ve vřelém objetí), nepřestal by se se mnou bavit. Ale kdykoliv si myslím, že mám dost odvahy, před očima mi probleskne všechno možné i nemožné, paralyzuje mě to a já ze sebe dostanu jen nějaké blbé kecy. O počasí. O tom, co máma vařila.

A pak je mi pár hodin blbě a nemůžu nic sníst. A jsem na sebe naštvaný, že takhle přešlapuju na místě. A s váhou jsem se taky zasekl. Přešlapuju kolem sto deseti kilo. Někdy přes, někdy pod. Už se mi dokonce někdy podaří udělat něco, co by se dalo při dobré vůli označit za běhání, zatímco předtím to bylo jen "běhání". Ale motám se v kruhu.

Jezdíme skoro každé léto s Františkem a jeho sestrami na jednu chatu na Lipno. Možná na sebe poprvé dobrovolně bez velkého utrpení navléknu plavky za bílého dne. A asi tak týden budu usínat vedle Františka. Jako vedle vedle. Jsou tam totiž tři manželské postele, jednu má pro sebe jeho starší ségra s manželem, druhou si zabrala mladší a třetí je naše. Byla tam dřív i palanda, ale tu nějaká děcka rozbila. Je to chata nějakého jejich známého, co jim ji občas nechá za drobnou lékařskou protekci. Prostě výhody toho, když máte rodiče doktory.

No, ale zpátky k tomu, jak budu usínat vedle Františka... Asi se z toho zblázním. Já jsem asi masochista, nebo co. Jak jinak si vysvětlit, že někdo, kdo nesnáší sport, se nechá takhle buzerovat, a pak ještě jede na týden na chatu, kde bude spát vedle někoho, s kým by nejradši dělal všechny ty věci, o kterých se veřejně píše jen pod nějakým supertajným pseudonymem a nejlépe ještě svahilsky?

Jsem asi trochu rozbitý. Vlastně celou dobu, co tohleto píšu, je mi divně, smutno, prázdno a plno, mám žaludek na vodě a vůbec bych radši nikoho neviděl. Prostě nemám náladu a píšu jen kvůli Mečounovi, aby si nemyslel, že jsem toho nechal.