Jak jsem to skoro řekl

Včera večer jsme byli s Františkem běhat.

Doběhli jsme až do jednoho menšího podniku u řeky, kde jsme si dali něco málo k pití. Seděli jsme na břehu opodál, protože tam to vypadalo líp.

Už se mi totiž podaří i něco uběhnout. A František je na mě pes, tahá mě a vždycky se mu podaří mě popostrčit tak, že běžím i když říkám, že už nemůžu. Ale prý dokud mám energii nadávat, mám energii i na běh. Takže ve výsledku jsem sice trochu mrtvý, ale ty endorfiny se docela projevujou.

Tak jsme tam seděli a povídali. A pomalu se začalo stmívat a začalo být chladno. Když jsme taky byli zpocení, že... No tak jsme se nenápadně přibližovali, teda hlavně asi já jsem se přibližoval, až jsme byli skoro úplně těsně u sebe.

František tak krásně voní! No představte si lehce zpoceného sexy kluka. Žádný smrad, jen prostě... chápete, že? Tak když bylo ticho už hodně dlouho, říkal jsem si, že je to ideální příležitost k tomu, abych něco naťuknul. No, a nenaťuknul. Než jsem se stihl rozhoupat, František navrhl, že bychom se mohli přesunout na kolej, že už je zima. Takže možná příště...