O rok starší, o rok hustější?

Někdy teď jsem měl narozeniny.

Takže už mi oficiálně není náct, ale cet. Táta mi k narozeninám popřál všechno nejlepší a že když je mi už tolik, mohl bych přestat dělat kraviny. Dokáže potěšit.

Máma byla v pohodě, byla ráda, že jsem na Velikonoce dojel. Dokonce kvůli mně část velikonočních vajec vyměnila za velikonoční perníčky. Nejen pro mě, ale i pro ostatní, co by se mohli chtít zastavit. A že za ségrou* přišla horda borců z gymplu! Jo, ještě jsem jí nevymyslel jméno na F. Žádné mi k ní nesedí. Tak je to prostě ségra*, protože se mi nechce pořád vypisovat dcera máminého přítele. Vždyť už oba v podstatě patří k rodinnému inventáři a on svůj byt pronajímá studentům.

Dostal jsem se taky na 115 kilo. Vážím o sestru míň než na začátku. Mám jednu starou mikinu, kterou jsem si na radu Františka nechal, abych viděl, jak mi to jde. Takže na mně plandá. Je to hustý pocit.

Doma jsme to náležitě oslavili a kromě hromady nového oblečení (fakt se to už hodilo) a dalších menších dárků jsem dostal i kolo. Byl jsem se na něm dokonce projet... No, na to že jsem na kole seděl naposledy někdy když mi bylo osm, tak jsem se nezabil. Ale strašně mě bolí zadek. Kolo taky přežilo. Do Prahy si ho ale brát nebudu, to by nemusel přežít ani jeden z nás.

Určitě vás zajímá moje oslava na koleji. No, žádná nebyla. Fronému skolila nějaká angína, takže ani nemohla dojet domů, jen za ní přijela sestřenice, aby jí přivezla jídlo a dělala jí na chvíli společnost. Tak jsem jí dovezl něco z domu i já. Máma se tak hrozně ponořila do toho veganského kuchtění, že jí nějak uniká, že už nemůžu žrát za čtyři.

Takže Fronéma dostala pozdrav od mojí maminky, spoustu perníčků, mazanec a ještě kus beránka. Byla trochu zklamaná, že prý chtěla provádět zase nějaká svoje zla. No, tak příště. Takže jsme si místo chlastu dali s Fronémou a Františkem včera večer čaj a ona odpadla jako první. Právníci nic nevydrží!

Tak já se jdu věnovat škole a zase někdy.

All hail seitan a jaro taky.