Zkouškové je za mnou!

Já jsem to přežil! Já jsem to přežil!

Dneska jsem byl na poslední zkoušce a přežil jsem tak oficiálně svoje první zkouškové. Ani nevím jak. Prostě jsem se tak nějak stresoval, chodil na zkoušky a najednou to bylo za mnou. Dokonce se mi podařilo omezit blbosti na minimum. Když jsem měl totiž tu vánoční chorobu, abych měl záminku se vypařit dřív ze společenských událostí samořejmě, tak mi bylo občas tak zle, že jsem jaksi zapomínal jíst.

Což samozřejmě neušlo Františkově pozornosti (dobře, prokecl jsem se) a tak na mě trochu dohlížel. Jako jestli jím. Jestli jím správně.

Včera máma volala, ať dojedu domů, vezmu Františka, že upeče něco dobrého veganského a že jako oslavíme zkouškové. A hrozně se u toho smála. Myslím, že má něco za lubem. Určitě něco chystá. Možná chce Františka vykrmit. Nebo chce nenápadně zamknout dům a sníst klíče, aby se dělo něco zajímavého. Nevím. A trochu mě ta její děsně dobrá nálada děsí. A zároveň je to taky nakažlivé, takže já se taky pořád křením jak zhulený, což je takový trochu paradox.

Jo, a Fronéma má prý nějaký ďábelský plán, o kterém nic nevím. Ale určitě bude ďábelský. Tak toho se taky trochu bojím.

Já se vlastně pořád něčeho bojím a už to začíná být trochu trapné, co?

A co vy, jak si užíváte zkouškové, prázdniny, práci nebo studium?