Report ze zkouškového

Dlouho jsem se tady neobjevil. Zkouškové. Prostě jsem se potřeboval na nějakou dobu odstřihnout.

Není toho málo, ale dá se to zvládnout. Je fajn, že s Františkem máme stejné přednášky, protože se aspoň můžeme navzájem hecovat. Máme za sebou celkem tři zkoušky, což je asi dobré. Doufám. Minimálně statisticky je to fajn.

Objevil se mi úplně nový prostor, protože jsem zjistil, že jsem v v genetice lepší než František, takže mu můžu spoustu věcí vysvětlovat a přitom sedět tak blízko něj! Tak mu tak vykládám a vyprávím a on poslouchá a je to super. Vlastně to zkouškové není zase taková hrůza, jak jsem si myslel.

Jo, a asi fakt neumřu. Přestaly mi definitivně otékat kotníky, což mě dlouho trápilo. Vylezu do pokoje na koleji jen se dvěma zastávkami. Možná ta doktorka kecala... Ale je pravda, že asi ne všechny lži jsou špatné. Vlastně mě teď napadá, že některé lži jsou skoro jako umění. Na rozdíl třeba od jiných lží, třeba že musíme mít a kupovat víc a víc věcí, jinak nebudeme šťastní. Houby! A jsem nějak víc v pohodě. Nevysvětlitelně.

Možná za to může taky to, že jsem včera vysvětloval jednomu kamarádovi matiku. Já. Matiku. Vysokoškolskou. Sice to byly jenom základní integrály, co jsme měli minulý rok na gymplu, ale stejně. A příští týden v úterý mě maminka vezme za odměnu do divadla. Původně měla jít jen s tetou a měly si udělat dámský večer, ale pak říkala, že by bylo fajn, kdybych tam byl taky. Tak jim budu asi dělat křena a nosit večer po představení víno.

Tak za chvíli jedeme domů, abychom mohli volit. Drahoše, samozřejmě. Na tom se s Františkem taky shodneme. Je spousta důvodů, proč Drahoše ano, je spousta důvodů, proč Zemana ne, a taky ze Zemana mě trochu jímá hrůza. Nevím proč. Je to asi trochu iracionální, ale když ho vidím, je to jako by na mě sáhla smrt. Úplně se mi naježí chlupy na krku.