Jestli prý žiju

Padl tu dotaz, jestli ještě žiju. Tak vám na něj musím odpovědět.

Naprosto upřímně žiju. A to nejen jako jen tak, jako že dýchám, něco požírám a tak dále, ale dokonce si to i užívám. V tom výběhu, který se nazývá moje existence, jsem najednou hrozně rád. Fakt to myslím doopravdy. Jo, škola je náročná, a asi si za to můžu hlavně sám, protože se vrhám do spousty věcí, do kterých bych se vrhat nemusel.

Mám pár dobrovolných předmětů pro magistry, protože se mi prostě líbily a nepotřebovaly prerekvizity. To je taková ta věc, kterou musíte splnit předtím, než si předmět zapíšete. Některé předměty to nemají, takže na ně můžete chodit, i když jste jen druhák na bakaláři. A koukám se po lidech u nás, u koho bych mohl dělat bakalářku, že bych ho mohl zkusit ukecat na projekt, abych viděl, jak se mi s ním pracuje.

No nepřišel bych na to bez konzultace se staršími a zkušenějšími, chválabohu za ně.

Františka si zatím brát nemůžu, protože ve sněmovně toho dne byly strašné obstrukce, takže se návrh odkládá na čtrnáctého listopadu. Asi ten den budu strašně nervózní.

Moje hmotnost je 108 kilo. Už jsem ztratil takovou tu nervozitu z cestování MHD, protože na tom nejsem v porovnání s ostatními tak strašně, ale přesto bych chtěl ještě zhubnout. Trochu bojuju s rituály, jak si na cvičení zase zvyknout. Teda, František mi moc pomáhá. I když některé naše ranní cvičící seance se prostě musí přeskočit, protože se najednou objeví něco mnohem důležitějšího. Miluju ty chvíle, kdy se ke mně přitulí a ještě si užívá, že jsem panda.

A já nevím, co bych vám ještě napsal. Asi se budete muset zeptat, protože jak začnu přemýšlet, tak přestanu přemýšlet a začnu se usmívat, a to se mi pak píše trochu blbě.

Tak hezký večer.