Vysokoškolské prázdniny

Konečně prší, takže jsem překonal lenost a prokrastinaci a zapnul blog.

Mám nový počítač. Ten starý nevydržel vedro a prostě odešel. Zdechla mu základní deska. Takže teď mám super nabušenou novou mašinku, která jen čeká na zimu, až se mi bude chtít sedět déle než pár hodin. Je to zvláštní a nikdy bych to neřekl, ale oproti minulému létu prostě nevydržím v klidu. Pořád musím něco dělat. Asi za to může František, že mi vytvořil závislost na pohybu.

Je to hrozné, vytvořit mi takovouhle závislost. Je to ještě horší, když si dám kafe, protože bych nejradši běhal kolem dokola, i když mě z toho pak bolí klouby jak sviň. Ale ty endorfiny fungují.

Byli jsme s Františkem plus tři (sestry a manžel jedné z nich) na Lipně, což bylo super, a nejen proto že se to trefilo zrovna do nějhnusnějších veder. Lilo ze mě jak z malého ufuněného prasátka hned od rána, takže jsme strategicky trávili většinu času buď ve vodě, nebo někde ve stínu, s knížkama nebo jak správní nerdíci s vědeckými články. Voda je fajn. Je sice blbé, že se člověk musí navléct do plavek, což je v případě že nemáte tělo jako František nebo zbytek výpravy trochu nepříjemné, ale zase když pak vlezete do vody, není z vás moc vidět, takže veškerou velrybovitost si můžete nechat pro sebe, dokud teda nepotřebujete vylézt. Jo, a taky můžete naprosto beztrestně slintat na nejlepšího kamaráda a případné následky taky skryje voda. Voda je můj nový kamarád. Voda všechno schová.

A plaval jsem taky jako blbec, protože prostě když máte takový výhled a potřebujete vylézt z vody, protože máte hlad, prostě si musíte dát asi tak kilometr nebo dva pod záminkou zdravého životního stylu. Pak je ale taky problém, když se ten váš výhled rozhodne, že poplave s vámi, protože den předtím chytnete křeč do nohy, že jaksi musíte místo té obvyklé vzdálenosti plavat asi tak dvakrát víc a myslet na něco méně hezkého, třeba na svoje špeky.

Z večerů jsme raději vyškrtli tradiční romantické ohně, abychom nepodpálili les, a místo toho jsme čuměli na hvězdičky a povídali si. Dvakrát jsme tam byli dokonce sami dva, ale opět jsem se k ničemu neodhodlal, protože jsem pořád stejný srab a skončil jsem u toho, že jsem si nenápadně položil ruku tak, že jsem mohl osahávat celý jeden čtvereční centimetr z Františka, což je zatím higlight celých prázdnin. Ne že bych o tom nepřemýšlel. V hlavě mám několik verzí takových rozhovorů a některé z nich končí dokonce vášnivým políbením, ale prostě jsem na tohle lama. Ta realita je na tom úplně ten nejhorší škůdce.

Jo, a kdyby vás to zajímalo, František ze spaní slintá. Nemohl jsem moc spát a probudil jsem se vždycky tak nějak s východem slunce, takže když už mě nebavilo si číst, tak jsem mu strkal pod nos namleté kafe, což byla taková moje ranní zábava. Pohled na jeho škleb poté, co se probudil vůní kafe, byl highlight číslo dvě.

Tak a teď mám ještě hromadu prázdnin, v krvi kofeinu, že by se to dalo stáčet, tak asi jdu dělat nějaké kraviny, z kterých mě zase bude bolet celý člověk.

A co vaše léto, jak si ho užíváte?