Fluffy-vegan | Fluffy Vegan

Abych nebyl nefér a nefňukal pořád, že mě František mučí, musím přiznat, že on to se mnou taky nemá úplně lehké. Asi tak od mých narozenin vstává přibližně o hodinu a půl dřív, abychom mohli cvičit, chodí se mnou "běhat", učí mě vařit a připravujeme spolu jídla. A večer většinou taky něco děláme.

Byl jsem o víkendu doma. To je většinou příjemná záležitost, pokud se to obejde bez návštěvy mého vyšinutého otce, který si často neodpustí poznámku o tom, že jsem špek a na nic, případně že vegani jsou zženštilí pozéři, co jsou k ničemu.

Snažím se proniknout do tajů seznamkování, abych věděl, o co přesně jde a co tam mám vlastně dělat.

Je svatého Martina, zima a hnusně a mě bolí hlava. Mám pokoj pro sebe, takže si můžu vybírat, kam si položím nohu. Můj zmrzačený kotník už ale zvládá lehké procházky s berlemi. Konečně! Už jsem totiž skoro začínal štěkat, jak jsem byl zavřený na koleji.

Kotník se pořád n/.... Takže když jsem tu sám, docela se nudím. Hraju občas na flétnu, píšu, hledám recepty, hádám se s lidma na internetu.. Prostě taková ta normální morálka lidí, co musí zůstat celý den v klidu. Ani pařit hry mě už moc nebaví.

Fronéma nám dneska odpoledne donesla koláč. Něco takového, plus mínus. Bylo to opravdu dobré, i když jsem doufal, že to bude nějaká strašná odpornost a ona se k nám už neodváží vstoupit.