Včera jsem jel na víkend zase domů. Rozhodl jsem se, že by o mně mohla mamka vědět trochu víc. Celá cesta byla děsně divná.

Abych nebyl nefér a nefňukal pořád, že mě František mučí, musím přiznat, že on to se mnou taky nemá úplně lehké. Asi tak od mých narozenin vstává přibližně o hodinu a půl dřív, abychom mohli cvičit, chodí se mnou "běhat", učí mě vařit a připravujeme spolu jídla. A večer většinou taky něco děláme.

František je na mě zlý a mučí mě.

Byl jsem o víkendu doma. To je většinou příjemná záležitost, pokud se to obejde bez návštěvy mého vyšinutého otce, který si často neodpustí poznámku o tom, že jsem špek a na nic, případně že vegani jsou zženštilí pozéři, co jsou k ničemu.

Původně jsem dneska neplánoval jít do školy, ale stačil mi jeden pohled na Františka v pyžamu a řekl jsem si, že dneska se tam prostě dostat musím, i kdybych se měl do posluchárny doplazit po čtyřech.

Snažím se proniknout do tajů seznamkování, abych věděl, o co přesně jde a co tam mám vlastně dělat.

Ještě pořád nemůžu moc dobře chodit, tedy pajdat jo, ale o cvičení si můžu nechat zdát a už mi z toho docela dobře hrabe. Můžu se učit, číst si, pařit, hledat věci na netu, ale z toho mě už bolí hlava, nebo taky můžu balit spolubydlící nebo se nechat tahat na rande. Není to moc pestrý program a ty pestré části zase nejsou úplně etické.

Je svatého Martina, zima a hnusně a mě bolí hlava. Mám pokoj pro sebe, takže si můžu vybírat, kam si položím nohu. Můj zmrzačený kotník už ale zvládá lehké procházky s berlemi. Konečně! Už jsem totiž skoro začínal štěkat, jak jsem byl zavřený na koleji.

Včera byl fakt dost divný den. Bylo hnusně a do ničeho se mi nechtělo. A navíc jsem z vedlejšího pokoje slyšel podezřelé pokašlávání, tak se mi ani nechtělo vylézat. Pak jsem ale musel vylézt, abych si udělal čaj. A protože se můj pohyb momentálně neobejde bez zvuků asi takových, jako když horda invalidních pirátů vypadne z lodi, měl jsem po utajení.

Kotník se pořád nevyléčil. Takže když jsem tu sám, docela se nudím. Hraju občas na flétnu, píšu, hledám recepty, hádám se s lidma na internetu.. Prostě taková ta normální morálka lidí, co musí zůstat celý den v klidu. Ani pařit hry mě už moc nebaví.

Asi karma. Včera odpoledne jsem udělal brownies, abych Fronému sesadil z jejího trůnu a vytvořil iluzi, že dělat dobré věci k jídlu umí každý nýmand.

Fronéma nám dneska odpoledne donesla koláč. Něco takového, plus mínus. Bylo to opravdu dobré, i když jsem doufal, že to bude nějaká strašná odpornost a ona se k nám už neodváží vstoupit.