Přeju hezký den! Minulý článek byl asi docela depresivní, když jsem to po sobě četl, tak jsem si říkal že jsem asi magor, když sem tohle píšu, ale trochu mi pomáhá věci ventilovat aspoň takhle, tak doufám že se za to na mě moc nezlobíte.
Dost dobře jsem se zničil při cvičení, tak nastal čas na psaní. O rodině. A o tom, jak se smířili, anebo nesmířili s veganstvím.
Potřebuju nějak zabít ty hloupé myšlenky v hlavě, tak zase píšu. Teď o historii vegetariánství a veganství.
Abych zabil přemýšlení, rozhodl jsem se stát workoholikem a sportoholikem.
Momentálně se mi nechce psát o škole, protože to si ještě musím nechat projít hlavou, tak jsem se rozhodl, že napíšu něco o svých prvních veganských dnech.
Až dneska jsem si uvědomil, jak moc jsem se veganstvím zařadil mezi všechny možné podivíny. Byli jsme se spolubydlícími nedávno v menze (prostě super jméno pro kantýnu nebo školní jídlelnu) a překvapivě tam nebylo nic veganského, to jsme ale věděli a jak dva exoti jsme vytáhli svoje krabičky s obědem. Jako by nestačila moje hmotnost, prostě Fluffy si musí najít další důvod pro to, aby na něj lidi zírali.