Moje (ne)veganská rodina

Dost dobře jsem se zničil při cvičení, tak nastal čas na psaní. O rodině. A o tom, jak se smířili, anebo nesmířili s veganstvím.

Máma: Máma byla fakt dlouho nešťastná z toho, že její jediné dítě umře hlady. Ale před nějakou dobou za mnou sama přišla a ptala se mě, co má a uvařit a jak, že to chce vyzkoušet. Takže jsme spolu vařili večeři a všem doma to chutnalo. Jsem moc rád, protože mámu mám rád a trápilo mě že se trápí.

Mámin přítel: Ten nemá moc na výběr vzhledem k tomu, že nevaří, ale tváří se chápavě. Žije s námi už několik let a je docela fajn, nikdy na mě nebyl zlý. Jen si ze začátku neodpustil poznámku o salátu a zrní, teď mi ale sám píše když jedou nakupovat, jestli nechci něco taky.

Dcera máminého přítele: Z lidí z naší domácnosti je "nejštíhlejší", i když teda je kus za ideální váhou (já mám co říkat, že). Je jí patnáct, takže možná proto jí teď veganství připadá děsně cool. Včera o tom napsala i docela inteligentní status na facebook a nasbírala hromadu lajků, tak jí to snad vydrží dost dlouho na to, aby se jí to začalo zamlouvat doopravdy.

Prarodiče: Po těžkých začátcích si zvykli, ale mají občas připomínky. Babičky se ale snaží. Možná na tom má svůj podíl i moje manipulace, když řeknu, že ta druhá vařila to a to. Jo, jsem manipulátor a využívám jejich soutěživosti, protože jedna nesnese, když ta druhá udělá jídlo co mi chutná víc.

Táta: Od něj jsem nikdy podporu neměl. V ničem. Když jsem byl menší, bydlel jsem na střídačku u něj a u mámy, až do mých čtnácti, a nikdy nechodil daleko pro ránu. Je totiž policajt a co řekne, to se musí dělat, jinak je zle. Takže když tam jednou za čas nerad přijedu, musím si přivézt vlastní jídlo, protože neexistuje, že bych mohl poprosit, aby pro mě něco koupili. Veganství je podle něj "moderní sra*ka pro změkčilce", nesnáší Františka a vlastně všechno co dělám, shazuje.

Tátova manželka: Dělá co řekne táta, takže moc není o čem mluvit. Je precizně vycvičená na tradiční českou kuchyni, svíčková se šesti a podobně. Kupodivu není ani moc tlustá, i když jsem jí vlastně nikdy neviděl třeba v plavkách.

Bráška: Mám ještě brášku, je mu patnáct. Dověděl jsem se ale o jeho existenci až když mu byly tři a mě sedm, byl totiž utajovaný. Dřív jsem ho fakt nesnášel, protože jsem měl za to, že za rozvod můžu já nebo on. Pak jsme se ale sblížili a mám ho fakt rád. Teď je v pubertě a dělá všechno proto, aby otce naštval, takže si prošel přes alkohol a cigarety až k tomu, že chce být taky vegan, akorát otec ho nutí sedět u stolu, dokud všechno nesní. Dělal to tak vždycky a když jsem tam ještě občas bydlel, tajně jsem po něm dojídal (další důvod proč jsem tlustý). Mám z toho ale dost rozporuplné pocity, protože kvůli tomu musí mít doma fakt peklo.

Tety, strejdové a jejich děti: Nijak moc mě nekomentují, občas se na něco zeptají, ale nějak extra mě neřeší. Asi správně odhadli, že mě dostatečně řeší bližší rodina.

A co vy a vaše rodina? Nějaké hezké nebo hnusné reakce na vaše stravovací nebo jiné návyky?