Já vím, nepíšu. Nepíšu sem skoro vůbec, a vy jste přitom tam milí a hodní, že trpělivě čekáte, co za kecy sem zase napíšu. Tak jsem se k tomu konečně dokopal.

Strašně zanedbávám blog, vím o tom a stydím se. Ale moje morálka je v tomhle na bodu mrazu.

... a měl jsem k tomu důvod.

Chtěl jsem napsat nějaké krátké rozloučení s uplynulým rokem, ale nějak se mi to nepodařilo. Rád bych napsal, že to bylo kvůli hromadě práce a učení, ale pravda je taková, že jsem prostě pařil víc, než jsem čekal.

Pustil jsem si včera přenos ze sněmovny, abych viděl, co se tam jako děje. Protože se mělo projednávat, jestli se bude legalizovat apokalypsa a konec světa manželství pro všechny.

Padl tu dotaz, jestli ještě žiju. Tak vám na něj musím odpovědět.

Naprosto upřímně žiju. A to nejen jako jen tak, jako že dýchám, něco požírám a tak dále, ale dokonce si to i užívám. V tom výběhu, který se nazývá moje existence, jsem najednou hrozně rád. Fakt to myslím doopravdy. Jo, škola je náročná, a asi si za to můžu hlavně sám,

Ve čtvrtek se mi podařila fakt super věc.

Jednoho dne, pokud teda se nestane něco naprosto fatálního, jako že třeba zjistím, že sežral poslední brokolici.

Tak jsem si říkal, že se po prázdninách docela těším do školy. Protože ty prázdniny mi přišly strašně dlouhé, hlavně taky proto, že jsem se tak trochu stresoval. A taky kvůli tomu, že mi bylo vedro a spoustu dní jsem nemohl skoro nic dělat a nutil jsem se do nějaké aktivity.

Založil jsem si tajný deník. Jmenuje se to Tajný deníček.