Článek A takhle my si tady žijeme...
Komentáře k článku: A takhle my si tady žijeme...
myfantasyworld: S prášky se ti nedivím, že je brát nechceš. Ono je to složitý, někdy třeba i můžou fakt dost pomoct.
Takovou náladu, kdy se nechce z postele, zažije asi každý. Někdy mi připadá, že prostě podvědomí tím dává najevo, dost, možná. 
Ten podnájem zní fajn, tak ať vám to bydlení vyhovuje. 
A k srazu, není z čeho mít strach, tady se lidi znají dost osobně a přesto v reálu pak spíše naopak se to všechno ještě umocní, teda aspoň já mám z toho pocit s lidmi, co jsem se takhle viděla.
hroznetajne: Tak vidíš! Když chceš, není co řešit! Jestli se bojíš jít sám, klidně někoho můžeš vzít s sebou (jenom to potřebuji vědět kvůli rezervaci míst ). Kdyby ses na nás díval přes sklo, tak nechci být zlá, ale asi by to bylo divný 
. Daleko raději bychom byli, kdyby sis přišel sednout, dát si pití nebo něco dobrýho, chvíli pokecal. Toť vše. Hele, já se taky ukázala lidem, které jsem v životě neviděla a kteří o mně věděli spoustu osobních věcí. A rozhodně nikdo na nikoho nic nevytahuje, klídek .
Takže bych tě hrozně moc ráda poznala, je to jenom na tobě . Když budeš mít zájem, napiš se do tabulky 
.
tlapka: Léky opravdu trochu oblbují, ale v určitou fázi je to to, co člověk potřebuje. Jestli se už začínáš zvedat a tuhle fázi máš za sebou, moc ti držím palce do dalších! Je to holt přestupní stanice, stejně jako ty koleje. 
Srazu se vůbec neboj. My s Julií jsme se domlouvaly, že si nejprve nenápadně sedneme bokem a budeme se tvářit, že k té akci vůbec nepatříme a vážně si rozmyslíme, jestli si přisednout. 
A nakonec by to byla věčná škoda!
