Ahoj! Kromě toho, že mi právě začíná zkouškové, se v mém životě nic zase tak zásadního neděje.

Na doporučení doktorky Filipy a Zlomeného meče jsem se vrhnul na nový koníček - hudbu. Protože doma žádný hudební nástroj nemáme, zeptal jsem se Františka, jestli bych si od něj mohl nějaký půjčit, protože oni jich naopak doma mají hodně. Housle mi přišly moc složité a buben moc jednoduchý, tak jsem se rozhodl pro flétnu. Samozřejmě ne tu krásnou příčnou, na kterou hraje František nejraději, ale obyčejnou zobcovou Yamahu.

Měl bych spát, ale nechce se mi. Cvičil jsem a srdce mi buší, že mi až šumí v uších, tak potřebuju počkat, až se uklidní. Říkám si, co bych rád v životě stihnul, jestli teda neumřu moc brzo. Jak jsem se ve škole strašně nudil, protože jsem se těšil, až se vrátím domů a zapaříme nějakou hru, nebo prostě mě to jen nebavilo. Přitom jsem mohl stihnout tolik věcí.

Když jsem byl malý, tak jsem neměl moc kamarádů, ostatní se se mnou sice občas bavili, ale pak to pomalu ustávalo, jak jsem začal být tlustější a tlustější, tak se spolužáci snad předháněli v tom, kdo mi dá lepší přezdívku. Učitelé jim sice říkali něco jako že za to nemůžu (mohl jsem), že to určitě sám vím a trápí mě to (netrápilo) a že povaha člověka nesouvisí s jeho vzhledem (myslím, že některé rysy se do vzhledu musí podepsat).