Tak se to asi fakt stalo.

Oukej. Dost bylo přednastavených blbinek. Měl bych psát. V hlavě mám vakuum. A malého trpasličího pandu, co tleská. A běhá zevnitř mojí lebky.

Tak jo, poslední přednastavený článek pro nějakou dobu, protože jdu dělat naprosto zásadní věci pro existenci světa, vesmíru, lidstva a vůbec.

Doufám, že vás už tímhle moc neštvu. Ale nechce se mi nic jiného dělat. Trpte se mnou...

Myslím, že už to tady jednou bylo. Dokonce myslím, že mi to přihrál Mečoun pod nějaký článek, ale je to hrozně chytlavé a nemělo by to zapadnout.

A já teď nutně potřebuju prokrastinaci, tak vymýšlím, co vám tady přednastavím, abych vytvořil iluzi psychického zdraví.

Here!

Bavte se!

Dělám humory. Protože se mi nechce nic jiného psát... Vlastně jsem vám chtěl popřát hezký den. A jsem rád, že jste si užili sraz nebo to tak aspoň podle reportíků vypadá.

Minulý rok jsem na burčák neměl ani moc pomyšlení, protože ta jeho sezóna nespadala právě do mého nejoptimističtějšího období.

Tak mě tak napadlo, jestli je možné, že se intolerance laktózy projeví až takhle pozdě.

Konečně prší, takže jsem překonal lenost a prokrastinaci a zapnul blog.