...

hroznetajne: Tak já to mám naopak. Jím neustále a je jedno, jestli jsem sama. Někdy jím možná až moc, mám problém spíš s množstvím a různými nechutnými kombinacemi. A vůbec ze všeho nejvíc miluju všechno s cukrem a samozřejmě všechno nezdravý. Ne, že bych jedla jenom tak, to ne. Jím v podstatě všechno, ale asi bych nebyla schopná vzdát se třeba pečiva, sladkého nebo se smetanou. Každé omezení v jídle mě nutí se na to, co jsem si zakázala, strašně moc soustředím. Takže když si zakážu třeba čokoládu, druhý den už z principu sním celou tabulku, protože prostě musím . A jestli tohle není porucha, tak nevím. Já jím všechno. Vážně snad úplně všechno. A děsně ráda. A to je můj konec.
Ale ten stav, že mě jídlo zdržuje a omezuje, taky někdy mívám. Celý den i nejím, protože se mi prostě nechce to řešit, protože se tím, co budu jíst, zabývám denně. Kdybych byla veganem, byla bych neskutečně vzteklá, protože bych jídlo musela řešit ještě o něco víc a nemohla bych si dát to, na co mám chuť. A já mám samozřejmě chuť vždycky na hranolky a spol. Takže obdivuji každého, kdo se ve změně jídelníčku najde a dokáže to dodržovat. Já mám v tomhle strašně slabou vůli.