Článek Ty zamlčené věci
Komentáře k článku: Ty zamlčené věci
wien n: Tyvoe tak tohle me fakt nenapadlo. 
Teda jako ja se Ti nesmeju, chapes. To bude hodne tezky, az bude ve hre nejaka holka. Uz se ani nedivim, ze Te ta Filomena, ci jak ji to rikas, tak sere. Hmmm taky jsem byla zamilovana do myho nejlepsiho kamarada. Mela jsem tenkrat vlasy na jezka a lidi si me pletli s klukem. No, nemela jsem sanci, to je jasny. Videla bych to tak, ze pak proste s nim budes muset prestat bydlet, abys to nemel na ocich. Je to smutny, ale tohle proste patri k zivotu, kdazdej si necim takovym prosel. Mne se nejvic osvedcila metoda vytloukani klinu klinem. Proste najit nejaky jiny objekt, abych pozapomnela na ten, kterej me trapil.
fluffy-vegan: Mě by taky nenapadlo nad tím přemýšlet. Prostě mi s Františkem bylo dobře a nijak jsem to neřešil. A vůbec se mi nechce o něj přijít. Asi se nechám předělat na ženskou. Jsem v minulých životech udělal něco strašnýho...
hroznetajne: Mě to naopak napadlo hned 
.
Myslím, že podobnou zkušenost má snad každý člověk. Být na malém prostoru s člověkem, ke kterému cítíme něco trošku víc, ale nechceme mu to říct, aby ho to nevyděsilo. Je to těžký. Ale to je holt život... 
fluffy-vegan: Měl tmavomodou šálu a trochu delší kabát a na nádraží vypadal tak úžasně, že jsem se k němu skoro rozběhl. A hezky voní. Asi neusnu.
zlomenymec: Wow. Huh. To jsem teda nečekal 
Hm. Co na to říct. Asi nechám rady na Filipě a tobě prostě popřeju (m)orální podporu 
iva: Moudrá žena, ta Filipa. Akorát jsem si myslela, že ty to víš celou dobu a nenapadlo mě, že ne 
Hele, jsou lidi, co si to v sobě schovávaj až do smrti, ty nemusíš. To je osvobozující, ne? 
Asi bys to měl Františkovi říct, i když se ti do toho nechce. Ale sám by poznal, že se něco děje a moh by se tejrat, že ti něco udělal a neví co.
Chápu, že je to teď hrozně těžký a zmatený, nejspíš teď pojedeš v pěknejch sínusoidách.
Víš, co se mi při čtení vybavilo? Má druhá nejoblíbenější scéna z Na vlásku. Jak Locika uteče z věže a chvíli je šťastně optimistická a chvíli v prdeli. Když sedí v jeskyni, objímá si kolena a puberťácky hlásí: "Matku klepne!"
Nevím, co bych dělala, kdyby holky přišly s tím, že jejich sexuální preference míří do vlastních řad. Radost bych asi neměla, protože vědomí, že budou mít o dost těžší život, by mě trápilo. Ale jsou to moje děti a miluju je takový, jaký jsou. Předpokládám, že tvoje mamka to bude mít podobně. Ale je to máma a bude tě mít ráda pořád!
A fotr ať si laskavě uvědomí, že i on ti předal kus DNA, tak ať mlčí 
Pořád jsi náš milovaný Flafík, tak se nedej *pusanacelíčko*
fluffy-vegan: Asi jsem v těhlech věcech zabržděný, prostě mě nenapadlo řešit, že by se něco dělo, s Františkem mi bylo dobře a to bylo fajn.
Fotr mě netrápí, tak mě místo za 100 věcí bude nesnášet za 101.
Ale díky, třeba budu mít zase nějaký veselý sny
melancholicka: A jeee. A jak je na tom František? Jsi si jistý, že je jenom hetero? Nebo je taky dost možné, že se ti bouří hormony a nedokážeš v tom zatím udělat pořádek . Nemyslím tím, že z tebe dělám puberťáka, který potřebuje vyzkoušet všechno, aby se nějak našel, ale hormony občas dokážou udělat paseku, obzvlášť, když hubneš. Možná nakonec zjistíš, že František je pro tebe opravdu jen dobrý přítel, ale víc ne... Já jsem třeba doteď nezjistila, zda jsem hetero nebo bi, protože jsem to v pubertálním věku nezjistila a až do sedmnácti mě víc přitahovaly holky... A teď mám přítele... Takže kdoví, třeba to byl taky jenom výsledek chemických pochodů v těle. Tyhle věci neovlivníme a je fajn, že se kvůli tomu nějak nehroutíš . František se mi zdá maximálně rozumný a inteligentní, takže nepředpokládám, že bys ho kvůli tomuhle zjištění ztratil. Nicméně jestli si najde holku, nezbývá ti než jako správnému příteli mu to přát a radovat se s ním... Je to život 
. A možná by pomohlo mu to opravdu nějak naznačit, než to dusit v sobě do konce života, stejně pozná, že se něco děje .
fluffy-vegan: Vůbec netuším, jak je na tom František. Nikdy jsme tyhle věci neřešili. Snažil jsem se poctivě zaobírat úkolem od Filipy, že jsem si měl sám sebe představit v různých situacích, které mě napadnou, které by mohly připadat v úvahu. A prostě si nedokážu představit sám sebe s nějakou holkou. Jen s Františkem. Ale zase to má ten klad, že aspoň budu víc cvičit, abych na to nemusel tak myslet
edoslav: Cywe to je ukázka úpadku vysokýho školství když tam je samý tlusťoch, vegan a buzerant, co to tam berou za exoty ze zoo
fluffy-vegan: To máš tak, těm slušným a spořádaným lidem stačí vysoká škola života...
sayonara: Kdyby za mnou přišlo některé z dětí, že jsou na kluky/holky, tak bych se mu určitě snažila pomoct, rozhodně bych se nenaštvala. Ale s těmi přátelstvími to je ošemetnější. To jsem takhle jednou přišla o kamaráda, protože jsem si s ním začala, o jiného zase proto, že jsem si s ním nezačala. Tak si vyber.
Přeju ti hodně síly a hodně pochopení na cestě. Myslím, že než to na Františka vybalit hned teď, můžeš ještě chvilku přemýšlet. Já se na důležité rozhovory vždycky několikrát vyspím, abych si promyslela, jestli to, co chci říct, má hlavu a patu, a co přesně chci vlastně říct. A taky sama se sebou vedu cvičné rozhovory.
fluffy-vegan: Jo, to já si to chci všechno promyslet, když mám jenom jeden pokus. A on je tak awww! Teď ještě víc, než předtím. Skoro se ani na školu nemůžu soustředit.
tlapka: To se ti teda prohnala životem pořádná vichřice.
Vztahy jsou vždycky těžké, ať už s klukem nebo s holkou. A s jejich kamarády. A s rodiči. A se sourozenci. A se sebou samým. Akorát my na píše.cz jsme spolu všichni hezky zajedno, že ti fandíme!