Toulky městem za školou

Ještě nejsem ve škole ani měsíc a už jsem za školou. Jsem prostě rebel. Hned ráno jsem se vymluvil, že mi není dobře.

Vlastně je to pravda, není mi dobře a pár dní už nemůžu ani pořádně jíst. Tak jsem zatáhl školu a vydal se do města. Toulal jsem se celé dopoledne ani nevím kudy, chodil jsem náhodně uličkami a snažil jsem se restartovat. Moc se mi to nepodařilo. Na turisticky atraktivnějších místech se mi aspoň podařil splynout s davem. Zázrak.

Chodil jsem takhle celé dopoledne, i když jsem skoro nemohl. Pořád příjemnější, než alternativa. Dobře jsem vymrznul. Ještě teďka mi neroztály prsty u nohou.

Pak konečně nadešel čas, kdy otvírají čajovny. Zapadl jsem do té nejbližší otevřené, zalezl do rohu a dal si pu erh a vodnici. Vzpomněl jsem si na Filipino cvičení na vyprázdnění hlavy, tak jsem to dobu zkoušel. Na chvíli se mi to dokonce i podařilo, ale neudržel jsem ten stav dlouho. Musím trénovat. Teď tady je klid. Skoro všichni jsou ve škole nebo v práci.

A teď tu jsem jen já, čaj, vodnice, notebook a pár lidí, co si hledí svého. Ideální stav. Dvě holky, co se učí nějakou matiku. Starší kluk s kozí bradkou, co si z protějšího rohu udělal pracovnu a neúnavně na něčem dělá. Anebo taky jenom utíká jako já. A čajovník, dredatý týpek s pihovatým nosem co nás občas obejde, jestli něco nepotřebujeme.

Ale za pár hodin zavírají, dneska dřív, než obvykle. Takže se asi budu muset vrátit na kolej. Kill me now.