Zase ta Filipa...

Jedna z nejzajímavějších osob v mém životě je určitě moje psycholožka Filipa.

I když mě často něčím naštve, třeba nějakou šťouravou poznámkou, pak si uvědomím, proč to dělá a že mi to často pomůže se posunout, takže to naštvání je vždycky jenom chvilkové.

Dostali jsme se tak daleko, že jsme se spolu bavili o dárku pro jejího muže. Má taky rád Zaklínače a Filipa se v něm moc neorientuje. Mám dospěláckou kámošku.  Takže jsem její oficiální poradce přes Zaklínače. Tak jsme zase něco zaklínačského konzultovali a ona mi pak volala, jestli má koupit jednu hru. A nakonec měla jednu takovou divnou poznámku, kterou jsem si nejdřív neuvědomil, ale jsem si na to vzpomněl.

Asi nebudu psát, co to konkrétně bylo, protože nechci, ale jak často se vám stane, že vás někdo přiměje jedinou poznámkou k zamyšlení? A ani ji nemusela myslet vážně. I když jak znám Filipu, tak to určitě řekla naschvál, aby mě k něčemu pošťouchla.

Tak nad tím přemýšlím celou dobu. Co když si to sugeruju? Co když ne? Co když mi Filipa vymyslela něco a já se do toho nějak snažím vtěsnat?

Co byste dělali, kdyby vám Filipa naznačila v poznámce svůj názor a vy byste nevěděli, jestli je to pravda, nebo ne? Jak mám zjistit já, jestli je to pravda, nebo ne? A proč se mi pořád něco děje? Asi potřebuju obejmout, jenže tak dlouhé ruce nikdo nemá...