První den v prváku

Skončily mi nejdelší prázdniny v životě, ale nejsem z toho ani zase nějak deprimovaný.

Dneska byl můj první den na vysoké. Moc jsem toho nenaspal, protože jsem byl nervózní z toho, co tam bude za lidi, jestli na mě budou čumět a jací budou. Docela mě překvapilo, že v posluchárnách bylo tolik lidí a všichni doopravdy poslouchali. Nebo to aspoň dobře předstírali. Na gymplu se tohle stávalo zřídka, většinou tam byl bordel a na některých hodinách jsem si četl pod lavicí, protože se to fakt nedalo, učitele jsem neslyšel a nechtěl jsem tam jen sedět. Takže jsem takhle odbyl většinu povinné literatury na maturitu.

Přednášky ale byly docela zajímavé, i když strašně dlouhé a strašně nepohodlně se mi sedělo, protože hodina trvá hodinu a půl a na záchod nechodí tolik lidí, takže jsem na sebe nechtěl hnedka upozorňovat. Přece jenom mě ti docenti, profesoři a doktoři budou zkoušet. Tak jsem trochu trpěl. Další důvod proč zhubnout.

Po přednáškách František ulovil pár lidí, s kterými jsme šli na oběd, zase jako dva exoti jsme vytáhli svoje krabičky, ale když se ostatní ptali co to jako je, a my jim to vysvětlili, vypadali docela zaujatě a ani si z nás nedělali srandu jako že jíme jenom mrkev a klíčky, že steak je steak a tak.

Pak jsme šli s dvěma spolužáky do čajovny a kecali jsme o všem možném, o škole, profesorech, koleji, dali jsme čaj a vodnici a bylo to fajn. Vlastně se ani nikdo nezmínil o mojí rozměrnosti, což je příjemná změna.

Vypadá to dobře. Vlastně mnohem líp, než jsem čekal. Příští týden chtějí ostatní zajít do kina, na Kingsmany, tak se možná přidáme. Akorát si asi zase budu muset kupovat dvě místa, protože jinak by mi František musel sedět na klíně a asi by z toho nebyl nadšený.

Jo, a asi budu muset mít brýle. Nevidím pořádně na tabuli a už začínám mít i problém s rozlišováním lidí, které neznám moc dobře. Vůbec nevím, jak budu s brýlemi vypadat... Uvidím. Uvidím!